Archivio | 10:29 pm

OBĚTI HOLOCAUSTOVÉHO TERORISMU

23 Ott

OBĚTI HOLOCAUSTOVÉHO TERORISMU

Tato stránka je věnována stovkám lidem, kteří dali své životy, pověst a svobodu na oltář a přinesli světu pravdu.


 

Paul Rassinier

 

Byl mu zakázán vstup do Německa pro jeho svědectví ve prospěch obhajoby v politických procesech.

 

Pozadí a okolnosti:

 

Rassinier se narodil roku 1906. Byl označovaný jako „otec moderního evropského revizionizmu“. Bojovník francouzského odporu a přítel židů, který byl uvězněn Němci za jeho ilegální činnost v Buchenwaldu a táboru Dora, kde pracoval v podzemní raketové továrně. Po válce byl zvolen jako člen Francouzského Národního Shromáždění za Sociální stranu. Rassinier pobouřil svými revizionistickými knihami.

 

 

 


 

Dr. Robert Faurisson

 

Přinejmenším 10 krát fyzicky napaden holocaustovými násilníky; několikrát byl přizabit, měl přeraženou čelist, vymlácené zuby, strávil v nemocnici několik týdnů. Nemilosrdně pronásledován v nekonečných soudních bitvách.

 

Pozadí a okolnosti:

 

Známý jako „děkan mezinárodního revizionistického hnutí“ a hlavní učitel Ernsta Zündela. Dr. Faurisson první objevil technické a stavitelské nákresy osvětimské márnice, krematoria a dalších zařízení. Také jako první trval na tom, aby američtí experti na plynové komory doložili nemožnost osvětimských příběhů o vraždění plynem, které se nepravdivě šíří na veřejnosti víc než polovinu století. Zündelův instruktor, poradce a soudní svědek v předběžných slyšeních v roce 1984 a v roce 1985 a 1988 ve Velkém holocaustovém procesu. Vystupoval jako odborný svědek v roce 1991 u mnichovského soudu Ernsta Zündela. (obžaloba Deníků Anny Frankové stáhla část obvinění u soudu vyšší instance poté, co se dozvěděla, že Dr. Faurisson chce k tomuto bodu vypovídat).  

 

 

 


 

Thies Christophersen

 

Přinucen emigrovat. Uštván k smrti po četných kyselinových útocích, žhářství a útocích na jeho život a majetek.  

 

Pozadí a okolnosti:

 

Jako německý zemědělský expert působil Christophersen v Auschwitzu v kritickém období 1943-44. Jako německý expert měl přístup do celého tábora. V té době pořídil hodnotné fotografie. Byl prvním revizionistickým očitým svědkem, který bezpodmínečně doložil, že v Osvětimi nebyly žádné plynové komory k zabíjení lidí. Napsal slavnou brožuru „Die Auschwitz – Lüge“ ( Osvětimská lež), která byla přeložena do mnoha jazyků. Zündelův svědek v roce 1985 a 1988 ve velkém holocaustovém procesu.

 

 

 


 

Judge Wilhelm Stäglich

 

Byl souzen a odsouzen v poválečných německých soudech. Byl zbaven svého doktorátu a své penze za jeho politicky nekorektní činnost.

 

Pozadí a okolnosti:

 

Judge Steglich působil během 2.světové války v osvětimské oblasti v protiletadlové jednotce. Vydal pobuřující knihu „Der Auschwitz Mythos“ (Osvětimský mýtus) – zadrženou, zakázanou a zničenou na příkaz západoněmeckého soudu.  

 

 

 


 

Joseph Burg (Ginzburg)

 

Pronásledován a zmlácen holocaustovými násilníky z typicky brutální židovské Ligy proti pomluvám (ADL). Byl mu odepřen pohřeb na mnichovském židovském hřbitově. (Ernst Zündel a Otto Remer ho nechal chvalořečit.)  

 

Pozadí a okolnosti:

 

Autor jak mnoha knih („Schuld und Schicksal“, „Zionazi“, Das Tagebuch der Anna Frank“, Auchwitz in alle Ewigkeit“ atd), tak i mnoha brožur a dvou rozhovorů s Ernstem Zündelem. Hlavní židovský znalec, rádce a Zündelův svědek v roce 1988 ve Velkém holocaustovém procesu.

 


Professor Arthur Butz

Pomlouván a pronásledován téměř tři desetiletí.

Pozadí a okolnosti:

Americký elektrotechnik a univerzitní profesor. Butz napsal „bibli“ moderního revisionismu s názvem „The Hoax of the 20th Century“. Tato kniha, která se zabývá naprosto detailně učením holocaustu od tvrzení o “vysušené hlavě” až po tvrzení o “židovské mydle” a „zplynování“ více než jakákoliv jiná, ovlivnila Ernsta Zündela v jeho revizionistickém výzkumu.  

 


Haviv Schieber

Dohnán k pokusu o sebevraždu.  

Pozadí a okolnosti:

Polský žid a bývalý starosta izraelského města Ber Sheeba. Schieber naučil Ernsta Zündela hodně o izraelské realitě. Je izraelským revizionistou, potřebný pro revizi izraelského postoje, institucí a hranic. Utekl z Izraele před vycítěným nebezpečím do USA.  Zpočátku mu byl odepřen politický azyl a pokusil se vzít si svůj život, když si podřezal zápěstí ve Washingtonu, D.C. na letišti v den své deportace. Nakonec mu bylo dovoleno ukrýt se před izraelskou perzekucí v Americe začátkem sedmdesátých let.  

 


Francois Duprat

Zabit za distribuci francouzské verze knihy „Did Six Million Really Die?“

Pozadí a okolnosti:

Francouzký spisovatel, dějepisec a pedagog. Duprat vydal ve Francii první francouzský překlad brožury „Did Six Million Really Die?“ Také vydal „The Mystery of the Gas Chamber.“ Bylo mu jen 38, když jeho auto vyletělo do vzduchu a byl zabit 18. března 1978. Jeho manželka, která s ním seděla v autě, ztratila při tomto teroristickém aktu nohy. K tomuto atentátu se přihlásily dvě židovské organizace – „Jewish Remembrance Commando“ a další skupina, která se označila jako „Jewish Revolutionary Group.“ Vrazi nikdy nebyli dopadeni.  

 


Ditlieb Felderer

Obviněn, souzen, odsouzen a uvězněn ve Švédsku. Pomlouván v tisku. Přinucen žít v exilu.

Pozadí a okolnosti:

Felderer, kdysi přední Svědek Jehovův, je známý jako raný badatel, který hledal fyzické důkazy v každém hlavním koncentračním táboře v tehdejším komunistické východu. Felderer předložil přes 30 000 fotografií každého případného detailu v táborech. V Osvětimi objevil, že tam byl  plavecký bazén pro vězně v Auschwitz, moderní nemocniční zařízení včetně gynekologické sekce, právě tak jako orchestr, živé divadlo, dobře zásobená knihovna a řezbářské škola. Objevil hudební notový zápis „Osvětimský valčík“ v tajných archívech přístupných jen se zvláštním povolením. Zjistil, že Svědci Jehovovi v táborech spolupracovali s SS administrativou a zpochybnil lež, že 60 000 Svědků Jehovových bylo zabito (na jeho popud a naléhání bylo toto přehnané číslo sníženo na 203) {Soudní přepis svazek 18, 4226 – 4229 4645;} Za jeho revizionistickou práci byl Felderer exkomunikován – odvolán ze sekty Svědků Jehovových. Od té doby byl pronásledován holocaustovými násilníky. Felderer je známý za jeho magický smysl pro humor a zvláštní a útočné karikatury. Je přesvědčen, že úmyslní holocaustoví lháři a padělatelé dějin nemají být své cti ušetřeni. Tuto výstřednost Felderer využívá jako protiútok proti propagandistům holocaustu, když útočí proti němu. Zündelův svědek v roce 1985 a 1988 ve Velkém holocaustovém procesu.

 


Professor Austin App

Pronásledovaný za jeho statečné a neúnavné pravdivé vedení kampaně po dvě generace jménem Američanů německého původu. 

Pozadí a okolnosti:

Vůdce německo-americké komunity a autor mnoha knih a pojednání – mezi nimi „The Six Million Swindle,“ „Action on a War Crime,“ „The Bombing Atrocity of Dresden,“ „Ravaging the women of Conquered Europe,“  a mnoha dalších – profesor App byl raným učitelem Ernsta Zündela.

 


Ernst Zündel

Tři zdokumentované žhářské a bombové pokusy o atentát. Věčné legální vydírání a opakované věznění a zničení jeho živnosti s grafickým uměním.  

Pozadí a okolnosti:

Přezdívaný jako „Revizionistické dynamo“ a nebo „Renesanční revizionista“ kvůli své neúnavné kampani za revizionistickou pravdu a jeho celkové pochopení komplikovaného politického problému. Zündel – víc než kterýkoliv revizionista na světě – způsobil, že se holocaustová mystifikace stala hlavním tématem diskuse. Jeho rozsáhlý chronologický životopis na Zündelsite.

 


Jim Keegstra

Ztratil svojí práci a jeho pověst byla zničena. Zabráněno žhářskému útoku proti němu. Byl odsouzen k pokutě $3 000 po deseti letech nákladného soudu. 

Pozadí a okolnosti:

Kanadský školní učitel holandského původu. Keegstra učil obě strany holocaustu a další historické otázky. Byl odsouzen kanadským neblaze proslulým “nenávistným zákonem” a souzen a odsouzen. Odvolal se – byl obnoven proces a znovu – usvědčen. Třikrát šel jeho případ k Nejvyššímu soudu. Nakonec pohrál. Zündelův svědek v roce 1985 ve velkém holocaustovém procesu

 


Frank Walus

Napaden sedmkrát židovskými útočníky; téměř zabit kyselinovým útokem. Ztratil své americké občanství a svým domem zaplatil za svojí obhajobu. 

Pozadí a okolnosti:

Polák americko-německého původu, auto dělník Walus byl terčem falešných obvinění Simona Wiesenthala, podle kterých byl “nacistickým válečným zločincem.” Pomlouván americkými médii ve zvrhlé kampani jako “Řezník z Kielce”. Walus odvážně bojoval proti svému mučení Úřadem zvláštního vyšetřování, také známého jako američtí “Lovci nacistů”. Nakonec vyhrál svůj případ proti nim v drahém odvolacím procesu, ale zemřel po několika silných infarktech jako zatrpklý a finančně zničený muž. Odmítl pohřeb do americké půdy, protože cítil, že ho země zradila a zklamala. Zündelův svědek v roce 1985 ve velkém holocaustovém procesu.

 


Emil Lachout

Nemilosrdně pronásledován rakouskými úřady a rakouskými mediálními poskoky víc než desetiletí. Přinucen podstoupit potupné psychiatrické vyšetření. 

Pozadí a okolnosti:

Rakouský školní učitel, bývalý vojenský policista a skautský vůdce. Lachoutovo jméno je spojené se slavným Müllerovo – Lachoutovým dokumentem. Nakonec vyhrál svůj případ u Evropského soudu pro lidská práva. Rakousko mu musí platit kompenzaci, ale ještě to doposud neudělalo. Nikdy to ani nechtěl, Lachout požaduje omluvu od rakouského státu. Zündelův svědek v roce 1988 ve  Velkém holocaustovém procesu.

 


Henri Roques

Byl zbaven svého doktorátu.

Pozadí a okolnosti:

Henri Rocques je francouzský autor a badatel, který odkryl mýtus o spoluúčasti papeže Pia XII na holocaustu. Jeho doktorská práce dostala světový titul v roce 1986. Bylo to poprvé za osm století historie francouzských univerzit, ale náležitě udělený doktorát byl rychle odvolán na francouzský vládní příkaz po rozhořčení  židovských levicových medií ve Francii. V pečlivém pojednání došel Rocques k úžasnému závěru, že tvrzení o hromadném zplynovávání židů, které potvrdil důstojník SS Kurt Gerstein, byla neopodstatněná a že domnělé krytí tohoto „zabíjení“ římskokatolickou církví je falešné. Dále doložil, že pováleční akademici vědomě padělali klíčové části tvrzení již mučeného Gersteina. Jeho pojednání bylo nakonec publikované Institute for Historical Review v knižní podobě pod titulem „The Confessions of Kurt Gerstein“ (Paměti Kurta Gersteina).  


Tjiudar Rudolph

Vězněný v Německu za nekonečné „pochybování o holocaustu“, třebaže mu bylo osmdesát let.  

Pozadí a okolnosti:

Člen bývalé německé bezpečnostní služby. Ovládal plynule pět jazyků včetně jidiš a polštiny. Rudolph byl inspektorem organizace Červeného kříže a byl v Osvětimi a v dalších táborech během války. Napsal mnoho revizionistických článků. Doprovázel Freda Leuchtera jako překladatel v Osvětimi a Majdanku v roce 1988. Byl obviněn a odsouzen za vydávání novin diskutujících o příběhu „šesti milionů“. Zündelův svědek v roce 1985 a 1988 ve  Velkém holocaustovém procesu.

 


Udo Walendy

Souzen a odsouzen v Německu na 15 měsíců, třebaže mu bylo sedmdesát, měl slabé zdraví a trpěl vážnou srdeční nemocí.

Plodný německý badatel, spisovatel a vydavatel početných knih a řady oblíbených brožur nazvaných „Historische Tatsachen“ – (Historická pravda), včetně německé verze „Did Six Million Really Die?“ a německé verze Leuchter Report #1. Walendy byl mnohokrát vláčen před soudy. Na jeho dům a kanceláře byla mnohokrát udělána policejní razie. Obchodní soubory, knihy, tiskové desky a počítače byly zabaveny. Zündelův poradce a svědek v 1985 a 1988 ve Velkém holocaustovém procesu.

 


Fred Leuchter

Zatčen a vězněn v Německu. Finančně zruinován.

Pozadí a okolnosti:

Americký expert na popravy Leuchter konstruoval a udržoval plynové komory pro několik amerických věznic. Byl poslaný Ernstem Zündelem prošetřit „nacistické tábory smrti“ a „plynová zařízení“ v Osvětimi, Majdanku, Dachau, Hartheimu a dalších táborech. Autor ohromující série Leuchter Reports (I, II, II, IV) a mnoha článků a video prezentací o výsledcích těchto výzkumů. Leuchter byl na černé listině v Americe a byl pronásledován lobby podporující holocaust a světovými médii. Byl zatčen a vězněn v Německu za poskytnutí proti holocaustové přednášky Güntherovi Deckertovi, známému politickému vůdci. Propuštěn na kauci. Leuchter se vrátil do Ameriky a rozhodl se nejít zpět k soudu do Německa. Díky tomu ztratil své živobytí. Šokující Zündelův svědek ve Velkém holocaustovém procesu v roce 1988. Leuchterovi nebylo dovoleno v soudní síni v Mnichově vypovídat o výsledcích jeho výzkumu v Osvětimi pro Ernsta Zündela v německém (mnichovském) procesu v roce 1991.

 


David Irving

Souzen, vězněn, pokutován, vykázán a vyloučen z mnoha zemí a štván celosvětovými holocaustovými násilníky.

Pozadí a okolnosti:

Plodný britský spisovatel, autor přibližně 36 knih a uznávaná kapacita na Hitlera a druhou světovou válku. Irving pevně věřil a přijal standardní verzi holocaustu – do té doby, než si přečetl Leuchterovou zprávu.  Souhlasil vypovídat jako poslední svědek pro obhajobu v roce 1988 v Zündelově procesu. Jeho objevení u soudu byla senzace! V následujících letech pokračoval v rozsáhlém publikování a pořádal kanadskoamerické rozsáhlé přednáškové cesty. Cestoval jako přednášející do několika evropských zemí, s titulky a polemikou pronásledován na každém svém kroku. O jeho přednášky byl zájem a rozzuřil holocaustovou lobby, která reagovala zpustlými pomlouvačnými kampaněmi a podařilo se jí Irvinga zatknout a usvědčit v Mnichově v Německu za „pomluvu mrtvých“. Toto odsouzení způsobilo, že byl nakonec vypovězen z Kanady, Austrálie, Itálie, Nového Zélandu a Jižní Afriky. Byl vykázán v poutech od Niagarských vodopádů v Ontariu po fraškovitém imigračním slyšení, během kterého byl držen a zacházelo se s ním ve vězení jako s nějakým obyčejným kriminálníkem – několik týdnů. Od té doby byl pronásledován holocaustovými násilníky. Bojovník Irving zaujal protiútok a žaloval British Board of Jewish Deputies a American Jewish Holocaust Promoter, Deborah Lipstadt a její vydavatele. Zündelův svědek v roce 1988 ve Velkém holocaustovém procesu.   

 


Ivan Lagace

Stal se cílem několika nájezdů Královské kanadské jízdní policie. Rezignoval ve své práci jako ředitel krematoria po obdržení nekončících hrozeb od anonymních návštěvníků a od zločinců prohlašující se za Jewish Defense League.  

Pozadí a okolnosti:

Expert na krematoria z Calgary v Albertu, který měl na svědomí nakládání s 10 000 těly za dobu své kariéry. Lagace nakonec rozbil – veřejně a v otevřeném soudu – všechny imaginární lži o německé pravděpodobné „kremaci velkého množství mrtvol“ v Auschwitzu, Birkenau a jinde. Lagaceovo svědectví skoncovalo s divokými tvrzeními tzv. těch, „co přežili tábor smrti“ o „…kremaci těla za pět minut“ atd. Jeho svědectví spolu s nálezy Freda Leuchtera, právě tak jako laboratorními výsledky prezentované Alpha laboratoří  Dr. Jamesa Rotha ze vzorků půdy a zdiva Leuchterem přivezeného z Auschwitzu do USA odbilo umíráček imaginárním tvrzením „pozůstalých“. Lagaceovi byla udělána razie královskou kanadskou jízdní policií v jeho kanceláři krematoria, kde dělal poznámky a pořizoval fotografie pro budoucí soudní případy o schovávání se v nádobě na lidský popel. Zündelův svědek ve Velkém holocaustovém procesu v roce 1988.

 


Gerd Honsik

Odsouzen, pokutován a vyhnán do exilu.

Pozadí a okolnosti:

Honsik, rakouský spisovatel a básník, napsal pár ohromujících knih – jedna zesměšnila Simona Wiesenthala, další byl titul „Freispruch für Hitler“ a třetí „33 Witnesses against the Gas Chamber Lie“. Byl odsouzen v Rakousku a v Německu k pokutě přes 50 000 DM a byl přinucen emigrovat ze země do Španělska, kde nyní žije. Gerd Honsik píše měsíční revizionistický newsletter pod názvem „Halt!“ („Zastav!“) – což znamená „Zastav nenávist a lži“.

 


Walter Lüftl

Prezident Rakouské inženýrské komory, zbaven svého postu poté, co pochyboval o příběhu plynových komor z technického hlediska. Pozadí a okolnosti: 

Pozadí a okolnosti:

Lüftl byl zvolený k prezentování 4 000 rakouských architektů a stavebných inženýrů a byl po několika letech soudem uznaný jako soudní expert v případech zahrnujících strojírenské záležitosti. Simon Wiesenthal a jeho přátelé v médiích agitovali na velmi respektovaného ředitele jeho inženýrské firmy, aby byl propuštěn z jeho postu. Potom soukromě rozšiřoval vydání Lüftl Report, ve kterém se ptal na technická hlediska příběhu o zplynování. 

 


Imre Finta

Oběť médií a finančně totálně zničen občanských zákonem. Špatně se řídil radami svého prvního právníka. Podle trestního zákona obviněn a žalován jako “válečný zločinec” v Kanadě.  

Pozadí a okolnosti:

Vysloužilý kapitán maďarské policie. Finta byl obviněn Sabinou Citron a dalšími pro údajné pronásledování židů v Maďarsku během války. Po dlouhých soudních bitvách byl nakonec jednomyslně zproštěn viny porotou, když se jeho obhajoby ujali právní zástupci Ernsta Zündela, Doug Christie a Barbara Kulaszka a vyhrál soudní spor. Porotci zřejmě nevěřili mnoha izraelským a židovským očitým svědkům.

 


Otto Ernst Remer

Souzen a odsouzen víc jak k roku vězení, třebaže mu bylo přes osmdesát let a byl nemocný.  

Pozadí a okolnosti:

Německý válečný hrdina, který úspěšně zmařil vojenský puč německých zrádců proti Hitlerovi v Berlíně 20. července 1944. Zadržení Remera způsobilo odhalení Leuchterovy zprávy. Jeho soukromé vydavatelství “Die Remer Depesche” v hromadně šířených novinách udělalo objevy známé milionům lidí. Německý vazalský režim vystoupil tvrdě proti starém vojákovi. Byl souzen a odsouzen k vězení. Uvázán na invalidní vozík emigroval ze země do Španělska, kde zemřel. Vdova po něm musí teď bojovat za jeho penzi. Odmítla vrátit jeho popel do Německa do doby, než se pozůstatky jejího manžela budou moci vrátit se ctí.

 


Jerome Brentar

Jeho pověst byla pošpiněná a jeho společnost bojkotována. Brentar ztratil své živobytí kvůli tomu, že zachránil člověka od šibenice.  

Pozadí a okolnosti:

Tento chorvatsko-americký školený sociální pracovník a křesťanský aktivista, který pomohl všem falešně obviněným válečným zločincům od Franka Waluse přes Dr. Artura Rudolfa až po pana Bertescha. Nesmírně pomohl Johnovi Demjanjukovi. Odměnou za neúnavnou práci tohoto skvělého muže bylo, že Walus a Demjanjuk nakonec své případy vyhráli. Brentar utratil téměř půl milionu dolarů ze svých vlastních finančních prostředků, když pomáhal platit poplatky za právníky, překladatele, letenky, ubytování, hotely, jídla a výlohy svědků. Ztratil jednu svojí prosperující cestovní kancelář a kvůli vzniklé příšerné publicitě byl přinucen násilím k odchodu do důchodu a nyní žije osamocen na okraji chudoby ze své sociální penze. Zündelův poradce a svědek v roce 1985 ve velkém holocaustovém procesu.

 


John Demjanjuk

Vydán, obviněn, souzen, usvědčen a odsouzen k smrti oběšením. Strávil mnoho let ve vězení.

Pozadí a okolnosti:

Demjanjuk byl ukrajinský auto dělník a bývalý táborový strážce, v jehož groteskním případu byl vydán Amerikou k soudu Izraeli. Odsouzen k smrti oběšením, ale nakonec byl zproštěn izraelským nejvyšším soudem, který zřejmě nevěřil křivopřísežným a křivým výpovědím izraelských očitých svědků, což Demjanjuka zachránilo před oprátkou, protože Jerry Brentar pracoval ve dne v noci na hledání a nalezení dokumentů dokazujících nevinu a vyvracení svědectví očitých svědků a expertů na rukopis k záchraně Demjanjukova života. Amerika vrátila jeho pas a musí mu vyplatit jeho penzi za všechny roky jeho věznění. Doufejme, že část těchto peněz půjde na navrácení výloh Jerryho Brentarho.

 


Germar Rudolf

Obviněn, souzen a odsouzen v Německu. Kariéra a doktorát byly zruinovány. Byl přinucen odejít do exilu.  

Pozadí a okolnosti:

Tento brilantní německý školený lékárník znovu přezkoumal v Auschwitzu a Birkenau a dalších táborech instalaci a stavby, testoval zeminu a omítku a další fyzikální vzorky. Hledal stopy cyklonu B. Následoval průkopnickou práci Freda Leuchtera, dal finální hřebík do rakve osvětimskému příběhu. Třebaže dělal vědeckou práci a byl naprosto apolitický, na Rudolfův dům a kancelář byla udělána razie, počítače zabaveny atd. Byl obviněn a odsouzen v Německu, protože nevěřil ve standardní osvětimský příběh. Jako vědec hledal “plynování” a prohlásil, že je vědecky neobhajitelné a proto absurdní. Galileo moderních dnů Rudolf byl odsouzen a usvědčen, protože odmítal zříci se vědeckých faktů a jeho vlastních vědeckých testů a nálezů. Vyhnul se vězení, když emigroval ze země se svojí mladou manželkou a dvěma dětmi. Teď redigoval a uveřejnil ohromující argumenty příbuzné tvrzení propagandy v žurnálu v němčině. Holocaustoví násilníci jsou mu v patách na každém jeho kroku a stojí před nekončícími spory a soudy, když ho “německé” vazalské úřady někdy dostanou. Zündelův chemický znalec v mnichovském procesu v roce 1991 – nepovolený soudcem na žádost žaloby.

 


Attorney Jürgen Rieger

Napaden a zbit. Jeho auto vybouchlo. Profesionální pověst a kariéra zničena. 

Pozadí a okolnosti:

Dlouhodobý Zündelův právní zástupce v Německu Rieger byl obhájce německého patriotismu již v době, kdy chodil na práva. Rozhněval holocaustové násilníky vítězstvím v procesu Ernsta Zündela v roce 1981 ve Stuttgartu proti falešnému tvrzení, že Zündel publikoval “nenávistnou literaturu” a vítězstvím několika případů proti německém vazalském režimu, který zkonfiskoval Zündelův poštovní bankovní účet, rozmrazil 30 000 DM během procesu. Jemu se také povedlo znovu získat pro Zündela jeho zabavený německý pas – po šesti letech soudní bitvy. Rieger byl napaden a zbit do bezvědomí za bílého dne při odchodu z hamburské soudní budovy a musel být přepraven letecky, blízko smrti, helikoptérou na úrazovou jednotku do univerzitní nemocnice v Hamburku. Útočníci unikli potrestání svého pokusu o atentát. Německá policie později chytla jednoho tureckého “zahraničního dělníka”, který stál před soudem – a byl propuštěn! Další viníci nebyli nikdy nalezeni.

 


Attorney Doug Christie

Cíl útoku právní společnosti na jeho profesionalitu a mnohokrát zadal příčinu k falešnému obvinění z “neprofesionálního jednání”.  

Pozadí a okolnosti:

Nepochybně nejlepší ústavní právník a odborník na lidská práva jeho generace v Kanadě. Christie je známý svou výjimečnou obhajobou Ernsta Zündela, Jima Keegstra, Malcoma Rosse, Imrea Finta a mnoha jiných pronásledovaných disidentů v Kanadě – a dokonce osmdesátileté šlechtické lady Birdwood v Anglii. Pod stálou hrozbou šťourání různých právních společností je obvykle terčem žalob židovské holocaustové lobby. Christie byl často zastrašován během Zündelových procesů soudci, kteří mu hrozili obviněním z opovrhování soudem, když kladl svévolně své otázky. Je nenáviděn všemi nepřáteli svobody a mnohými patolízalskými politiky a intelektuálními zaprodanci v kanadských mediálních institucích. Christie je hlavou Züdelova týmu právníků přes 15 let.

 


Attorney Kirk Lyons

Odporným způsobem charakterově zničen médii a organizacemi “židovské obrany” kvůli obraně práv amerických patriotů. 

Pozadí a okolnosti:

Obhájce amerických občanských práv, výřečný a odvážný obránce mnoha patriotů, zvláště “mrtvých z Waco”, zastupoval v kontroverzních případech lidi jako Freda Leuchtera. Později byl terčem konzervativního “Spotlightu” kvůli “speciální mediální pozornosti”, protože zvítězil ve velké právní bitvě s právnickou firmou v případu jednoho jeho klienta, zakladatele


Bradley Smith

Záměrně zničena jeho osobnost a zrušen jeho web server.   

Pozadí a okolnosti:

Bývalý majitel knihkupectví, zápasník s býky a hlasatel. Smith vedl velmi úspěšný “Campus Project”. Byl zařazen v akademických a vysokoškolských novinách a požadoval otevřenou debatu o holocaustu. Je provozovatelem populárního  CODOH website, který je jedním z předních revizionistických website na internetu, který nyní provozuje společně s Greg Ravenovým novým website Institute for Historical Rewiew a nyní je ve stádiu výstavby. Holocaust lobby je neúprosná ve svých útocích proti Bradley Smithovi, který mluví plynule španělsky a má být přestěhován do Mexika pro snížení výdajů. Zündelův svědek obhajoby v roce 1985 ve velkém holocaustovém procesu.

 


Michael Hoffman II

Záměrně zničena jeho osobnost. 

Pozadí a okolnosti:

Hoffman je bývalý reportér Associated Press a autor první knihy o procesu Ernsta Zündela v roce 1985, životopisu, který se vytiskl v mnoha nákladech. Je neúnavný revizionistický výzkumník. Publikuje měsíční informační bulletin pod názvem Revisionist History a je autor a vydavatel mnoha knih a brožur. Známý talentovaný řečník a výrobce revizionistického videa. Hoffman je také jeden z nejvíce zkušených a vášnivých revizionistických spisovatelů. Rozhněval holocaustové lobby svým jednoduchým pouličním aktivismem a mužnou kuráží.

 


Ingrid Weckert

Souzena, usvědčena a pokutována.  

Pozadí a okolnosti:

Jedna z nejznámějších německých historických výzkumnic a spisovatelek. Weckertová je nejznámější kvůli své knize o událostech, které vedly ke Kristallnacht – v knize nazvané “Feuerzeichen” (Vyvrcholení). Ona byla důvodem policejní razie, během které byl Ernst Zündel zatčen v jejím bytě v Mnichově. Bývalá turistická průvodkyně cestovních kanceláří. Čte a mluví hebrejsky. Znala osobně Menachima Begina a další židovské vůdce a často navštěvovala Izrael. V roce 1998 byla souzena, odsouzena a dostala pokutu 3 500 DM za napsání revizionistického článku. Nyní žije na okraji chudoby z malé penze.

 


Erhard Kemper

Soudně uštván v nekončících pronásledováních.  

Pozadí a okolnosti:

Kemper je německý zemědělský inženýr a nadaný, politický, bystrý, nezávislý spisovatel, který byl zatčen, souzen a usvědčen pro jeho revizionistické spisy v Německu více než desetkrát. Je nezlomného ducha i přes stálé soudní týrání a selhání zdraví následkem jeho pronásledování. Byl úplně zbídačen a jeho zdraví bylo zničeno, ale on čelil statečně.

 


Günther Deckert

V současné době vězněný v Bruchalu v Německu. Odpykává osmiletý trest.  

Pozadí a okolnosti:

Německý pedagog, stranický vůdce, spisovatel, veřejný mluvčí a publicista Deckert získal pověst za své souzení a odsouzení poté, co simultánně překládal z angličtiny do němčiny přednášku Freda Leuchtera v Německu. Prvně byl zbaven obvinění německým soudcem, který byl poctivý a upřímný vlastenec, pak byl opětovně souzen a odsouzen dalším soudcem po uměle vytvořeném mezinárodním mediálním poprasku. Nyní němečtí žalobci procházejí soudní případ za soudním případem Deckerta, zatímco je ve vězení. Statečně se snaží bojovat dál.

 


Hans Schmidt

Zatčen, souzen a vězněn v Německu, třebaže byl americkým státním příslušníkem.  

Pozadí a okolnosti:

Německo-americký autor a vydavatel německého a anglického informačního bulletinu (GANPAC Brief a USA – Berichte), Schmidt byl zatčen v roce 1995 za psaní o “židovské a svobodozednářské škodlivé” oligarchii a médiích vládnoucích dnešnímu Německu. Strávil 5 měsíců ve vězení za čtyři slova. Propuštěn na základě složení kauce a jeho špatného zdraví. Schmidt se vrátil do USA, kde napsal knihu o jeho zkušenostech s Německem s názvem “Vězeň v demokratickém Německu”. Byl trnem v oku německým vazalským úřadům po mnoho let.

 


 

Jürgen Graf

Obviněn, souzen a odsouzen ve Švýcarsku. Podruhé propuštěn z jeho učitelského postu. 

Pozadí a okolnosti:

Švýcarský školní učitel a jazykový génius Graf ovládá plynule téměř přes tucet jazyků a rozumí mnohem více jazykům. Některé jsou velmi exotické jako ruština, japonština, thajština, právě tak jako malajské a filipínské nářečí. Autor několika knih, mezi nimi “Der holocaust auf dem Pröfstand” (Holocaust u soudu) byl nedávno v Rusku, kde bádal v ruských archívech po několik měsíců. Graf byl švýcarskou vládou obviněn, souzen a odsouzen v roce 1988 k patnácti měsícům ve vězení pod novým antirevizionistickým zákonem přijatým Švýcarskem v roce 1994. Jeho osmdesátiletý vydavatel narozený v Německu byl rovněž odsouzen k jednomu roku ve vězení.

 


Siegfried Verbeke

Momentálně souzen v Holandsku. Pod nesmírným policejním tlakem v Belgii. Vydržel četné policejní razie a bojkot obchodu. 

Pozadí a okolnosti:

Nejdynamičtější revizionista v Belgii a možná v celé Evropě. Verbeke publikoval mnoho knih, brožur, časopisů a spisy pro evropské revizionisty. Verbeke je nyní sám souzen spolu s Dr. Faurissonem – obviněn z ušlého finančního zisku Anne Frank Foundation kvůli jejich knihám a textům kritických k Deníkům Anny Frankové. Oba se proti holandskému rozsudku odvolali. Verbeke se zdá nezlomný mnohými policejními nájezdy. Celé Evropě přináší velké množství materiálů založených na revizionistické pravdě v historické kampani v několika evropských jazycích.

 


Carlos Porter

Obviněn, souzen v nepřítomnosti a odsouzen v Německu. 

Pozadí a okolnosti:

Američan vypovězený z vlasti, zkušený jazykovědec a překladatel žijící v Belgii a autor mnoha knih – “Not Guilty at Nuremberg”, “Made in Russia: The Holocaust” subtitled “The German Defenses Case” – Porter byl obviněn v Německu v roce 1997. Odmítl přijít k soudu, byl souzen v nepřítomnosti a usvědčen. Zareagoval se vzdorem a sarkasmem Emila Zoly a napsal protiútočný dopis soudci v jeho případu a momentálně čeká zatčení a vzetí do Německa k odpykání svého trestu.

 


Malcolm Ross

Propuštěn ze svého učitelského postu za jeho nekorektní spisy.

Pozadí a okolnosti:

Kanadský školní učitel a autor. Ross byl po několik let trnem v oku holocaustové lobby kvůli jeho spisům. Strávil léta v ohni, když chtěl aspoň malou omluvu, protože nikdy neučil svojí verzi historie při školním vyučování. Obviněn a odsouzen, opětovně vyhrál odvolání u soudu. Po několika letech sporů vynesl Nejvyšší soud jednomyslně rozsudek, který nakonec Malcoma Rosse uznal vinným a ten byl odsouzen k pokutě. Dnes je nezaměstnaným otcem dvou dětí.


Ingrid Rimland

Označena ADL jako “extremistka”. Její nová trilogie “Lebensraum” po stovkách zabavena a zakázána v Kanadě jako “nenávistný materiál”. 

Pozadí a okolnosti:

Relativní nováček revisionismu. Ingrid Rimland je nejznámější pro své romány pojednávající o druhé světové válce, které objasňují a vysvětlují základní důvody boje Třetí Říše proti komunismu. Kanadští celníci konfiskovali a zakázali knihy, třebaže neměli dost času na důkladné a odborné prozkoumání knih. Usoudili tak jen z jejich obsahu. Rimland celosvětově působí jako hlavní mediální obhájce debaty neústupné Zündelsite, což je zřejmě důvod, proč ji ADL označila jako “extremistku” v roce 1997 ve svých bulvárních publikacích.

 


Pedro Varela

Absurdně obviněn z „genocidy“ za prodej knih.

Pozadí a okolnosti:

Španělský knihkupec a známý dlouholetý vůdce španělského mládežnického spolku „Cedade“. Varela je momentálně souzen španělskými soudy za „genocidu“, kvůli tomu, že prodával historické, revizionistické a národně sociální knihy. Židovští lobbysté žádají pro Varela čtyřiadvacetiletý trest ve vězení.

 


Ahmed Rami

Souzen, odsouzen a vězněn ve Švédsku.

Pozadí a okolnosti:

Rami je bývalý marocký vojenský důstojník žijící v exilu ve Švédsku, kde provozoval vysílání „Rádia Islám“. Rádiové vysílání bylo přerušeno kvůli tlaku židovské holocaustové lobby. On byl souzen a odsouzen ve Švédsku kvůli jeho revizionistickým názorům a odseděl si šest měsíců ve vězení. Nyní provozuje velmi navštěvovaný, mnohojazyčný website, který čelí častým útokům francouzských a švédských židovských zdrojů. Vyhrál několik soudních sporů a momentálně se zdá, že má klid.

 


Nick Griffin

Obviněn, souzen, usvědčen a pokutován v Anglii.

Pozadí a okolnosti:

Proslulý svým nedávným soudním případem za obrázky a slova publikované v časopisu „The Rune“. Griffin, známý britský politický aktivista, byl obviněn, souzen a odsouzen jako obětní jehňátko na oltář volebních slibu Tonyho Blaira – byl „zatvrzelý revizionista a rasista.“ Dva američtí černí separatističtí vůdci svědčili jako svědci pro Griffina, ale i tak byl odsouzen k pokutě 3 000 liber (odborný svědek jeho obhajoby nebyl nikdo jiný než Dr. Robert Faurisson, který opět vypomáhal, když jeho pomoc byla potřebná.) Griffin prohlásil, že je nepokořený.

 


Jean Marie Le Pen

Obviněn, usvědčen a pod politickými sankcemi ve Francii. 

Pozadí a okolnosti:

Okázalý francouzský vůdce „Front National“, největší a nejslibnější vlastenec politické strany v Evropě, „bagatelizoval“ holocaust a nazval jej „pouhým detailem, poznámkou pod čarou v historii 2. sv. války“ – patrně, jak se říká, na tři různé příležitosti! Byl nedávno usvědčen francouzským soudem komunisty inspirovaným Gayssotovým zákonem. Bylo mu znemožněno a zakázáno účastnit se voleb v následujících dvou letech. Le Pen je nezastrašen, i když byl politicky šikanován několik let francouzskými politickými organizacemi a nechutně pokryteckými, převážně židy ovládanými francouzskými médii.  

 


Roger Garaudy

Obviněn, souzen a odsouzen ve Francii. 

Pozadí a okolnosti:

Bývalý francouzský komunistický vůdce a filozof. Nedávno se obrátil na revizionizmus a islám. Garaudy byl obviněn, souzen a odsouzen za napsání téměř revizionistické knihy pod názvem „The Founding Myths of Israeli Politics“, ve které značně citoval z materiálu od Dr. Faurissona (bez označení) a knihy Barbary Kulaszkae „Did Six Million Really Die?“ (bez označení). Byl odsouzen k pokutě 50 000 dolarů. Jeho soud byla fraška a byl zklamaný soudním výkonem. Nicméně následkem toho se zdá, že uvolnil lavinu revizionistickému myšlení a aktivit v muslimském světě, k velkému zármutku Izraele. Tato země stále víc považuje revizionizmus za svůj problém číslo jedna.

 


Abbe Pierre

Oběť zuřivých celosvětových mediálních štvanic. 

Pozadí a okolnosti:

Považován za mužskou „matku Terezu“ pro jeho altruistické věnování se chudým ve Francii. Tento slavný pro-marxistický francouzský duchovní podporoval revizionistické knihy Rogera Garaudyho a byl skoro ukřižován jedovatou mediální reakcí. Holocaustoví násilníci udělali obrovskou chybu pronásledovaním tohoto muže. Napadení oplácel napadením – což všechny hodně překvapilo. Bojoval odvážně a čelil všemu do svých osmdesáti let, pak odešel do kláštera v Itálii a zde se pod tlakem svých knězů omluvil.  

 


Doug Collins

Týrán a pomlouván BC Human Rights Commisson. Pokutován.  

Pozadí a okolnosti:

Doug Collins byl britský voják ve druhé světové válce. Byl několikrát chycen a unikl. Zastával funkci ve zpravodajské službě jako kontrolor Britské komise v obsazeném Německu po válce. Emigroval do Kanady v 50 letech a pracoval pro několik kanadských novin. Rozhněval holocaustové násilníky potom, co svědčil pro Ernsta Zündela ve velkém holocaustovém procesu v roce 1985. Prohlásil, že jako novinář nevidí nic špatného na brožuře “Did Six Million Really Die?” a že nenašel žádnou “nenávist” ve 30 000 slovech tohoto pojednání. Ocenění – vítězný novinář a televizní komentátor a autor několika knih, Collins, byl předveden před soud holocaustovými násilníky, když napsal sloupek o “Swindler List” (Švindlerův seznam) a komentoval převahu židů v Hollywoodu. On a jeho list se museli obhajovat před British Columbia Human Rights Commission, která nakonec rozhodnula v jeho prospěch poté, co jeho list utratil víc než 200 000 dolarů a Collins utratil 50 000 dolarů. Sotva vyhrál případ, byl obviněn za stejný sloupek spolu s třemi jinými!


Dr. Robert Countess

Pomlouván Canadian Human Rights Tribunal a právními zástupci v nejposlednější politické soudní frašce v případu Ernsta Zündela. 

Pozadí a okolnosti:

Americký revizionista, bývalý vojenský duchovní, lektor, spisovatel a světoběžnický ochotný velvyslanec. Dr. Robert Countess byl terčem neobyčejně špinavé a pomlouvačné kampaně židovských zástupců v Zündelově CHRT inkvizici v Torontu v červnu 1998. Byl mu směšně odepřen znalecký status, třebaže byl zcela známý díky všem hlavním diskutovaným pracím a setkal se nejvíce autory, dokonce osobně jednal s autory, kteří psali o holocaustových tématech jak pro, tak proti. Dr. Countess opustil “Lidovou kanadskou republiku”, jak ji nazývá, pro bezpečnou a ústavní vládu a ochranu USA, odkud slíbil, že bude pokračovat s větší rázností v úsilí o svobodu projevu.


Dr. Fredrick Toben – Poslední obět!

V dubnu 1999 Kleinem a policejním šéfem Mohrem zatčen a sedm měsíců čekal na soud coby „popírač holocaustu“. Pak byl odsouzen k deseti měsícům vězení, ale byl propuštěn během čekání na vyřízení odvolání. Opustil Německo a k odvolacímu soudu se už nikdy nevrátil.

Pozadí a okolnosti:

Ačkoliv původem Němec, přijal Dr. Fredrick Toben v Austrálii australské občanství a mluvil německy i anglicky. Začal Němce očišťoval z antiněmeckého rasismu způsobeného holocaustovou legendou. Nejprve začal vydávat revizionistický žurnál nazvaný Truth Missions (Pravdivá poslání), který byl později přjmenován na Adelaide Institute Newsletter (Zpravodaj adelaidského institutu). Pak založil australský revizionistický web Adelaide Institute. Osobně navštívil Osvětim a prolézal pod ruinami údajných plynových komor, kde nemohl nalézt čtyři díry ve stropě, kterými se údajně vhazovaly plechovky s plynem. Vedl stálý dialog o vyhlazování a nečekal, že bude zavřen, když v německém Manheimu navštíví prokurátora Kleina, aby s ním soukromě projednal holocaustové zákony v Německu, které nutí lidi přijímat bez výhrad příběh o holocaustu.

 


 

 

( Fonte: www.radioislam.org )

Holocaust: Vyposlechněme si obě strany – Mark Weber

23 Ott

Holocaust: Vyposlechněme si obě strany

Mark Weber


Mark Weber je editorem The Journal of the Historical Review. Studoval historii na University of Illinois v Chicagu, University of Münich, Portland State University a Indiana University (M.A. 1977). V březnu 1988 svědčil 5 dní jako uznávaný expert na problematiku “konečného řešení” a holocaustu v případě v Toronte. Mark Weber je autorem mnohých publikovaných článků, přehledů a studií o různých aspektech moderní evropské historie. Pán Weber byl hostem mnohých radio talk-shows a taky hostem v TV programe Montela Williamsa. 


Skoro každý ví o tvrzení, že Němci během války zavraždili víc jak šest milionů židů v Evropě. Americká televize, filmy, noviny a časopisy se znovu a znovu vracejí s tímto tématem a  Washingtoně DC bylo vybudované ohromné muzeum holocaustu.

 

Námitky znalců proti oficiální verzi holocaustu

Během posledního desetiletí stále víc a víc „revizionistických“ historiků, mezi nimi respektovaný  znalci jako Dr. Arthur Butz z Northwesternské University, profesor Robert Faurisson z lyonské Univerzity a bestsellerový historik David Irving, protestovali proti oficiální, široko známé verze o vyhlazování.

Nepopírající fakt, že velké množství židů bylo deportovaných do koncentračních táborů a ghett, anebo že mnoho židů bylo zavražděných a nebo zemřelo během 2. světové války. Revizionističtí znalci předložili důkaznou evidenci, aby dokázali, že žádný německý program na vyhlazení evropských židů neexistoval, že mnohé tvrzení o masových vraždách v „plynových komorách“ jsou falešné a že 6 milionů židů, kteří zahynuli během války, je nezodpovědným zveličováním

 

Mnoho vyvrácených tvrzení

 Revizionisti poukázali na fakt, že verze o holocaust se během let dost změnila. Mnohé tvrzení, které byli někdy všeobecně akceptované, byli v předešlých letech vyvrácené.

Jednu dobu to bylo tvrzení, že Němci používali v koncentračních táborech v Německu plynové komory. Tato část vyhlazovací verze byla vyvrácená jako nelogická a neobhajitelná, proto bylo toto tvrzení stáhnuté před víc jak dvaceti lety.

Žádný vážený historik nepodporuje jednu dobu předpokládaný fakt o plynových komorách na území bývalé německé Říše. Dokonce i známý „lovec nacistů“ Simon Wiesenthal uvedl, že „na území Německa nebyli žádné vyhlazovací tábory“. (pozn. 1)

Prominentní historici holocaustu teď tvrdí, že masy židů byli zplynované jen v šesti táborech na území dnešního Polska – v Osvětimě, Majdanku, Treblince, Sobibore, Chelmne a Belzeku, přesto, že „evidence“ o těchto „plynováních“ není kvalitativně odlišná od evidence údajných plynových komor v Německu.

Při velkém válečném tribunále v Norimberku v letech 1945 – 1946 a v pozdějších desetiletích po skončení druhé světové války byli tábory Osvětim (především Osvětim – Birkenau) a Majdanek (Lublin) všeobecně označované jako nejdůležitější „tábory smrti“. Spojenci například v Norimberku uvedli, že Němci v Osvětimi zavraždili 4. miliony lidí a dalších 1,5 milionu v Majdanku. Žádný uznávaný historik dnes neakceptuje tyto fantastické čísla.

Kromě toho, víc a víc pozoruhodné evidence v minulých letech ukázalo, že se jednoduše nemůžeme smířit s tvrzením o masovém vyvražďováním v těchto táborech. 

Například detailní vzdušní průzkumné snímky z tábora Osvětim – Birkenau, focené v několika náhodných dnech roku 1944 (během periody největšího vyhlazování) byli uveřejněné CIA v roce 1979. Nejsou na nich žádné stopy po hromadách mrtvol, žádné dýmící komíny, žedné masy židů, čekající na smrt – to všechno mělo být viditelné, jestli byla Osvětim skutečně vyhlazovacím centrem. Taky víme, že poválečné „přiznaní“ velitele Osvětimi Rudolfa Hösse, které je kritickou částí vyhlazovací verze holocaustu, není nic jiného, jako prohlášení, které bylo vynucené mučením. (pozn.2)

 

Další absurdní tvrzení o holocaustu

Jeden čas se taky vážně tvrdilo, že Němci vraždili miliony židů elektrikou a párou a že vyráběli mýdlo z mrtvol židů. V Norimberku například žalobce USA uvedli, že Němci vraždili židy v Treblince, ne v plynových komorách, jak se tvrdí teď, ale pomoci páry v „parných komorách“. (pozn. 3)

Takové bizardní příběhy v předešlých letech taky vyvrácené a zanechané.

 

Mnoho vězňů potvrzuje nemoci

Verze „vyhazovací holocaustu“ je zdánlivě přijatelná. Každý viděl strašné záběry mrtvých a umírajících vězňů natočené v Bergen-Belsenu, Nordhausenu a dalších koncentračních táborech, když tyto tábory osvobodili spojenecké jednotky v posledních týdnech války v Evropě. Tyto nešťastní lidé byli oběti, ale ne vyhlazovacího programu, ale nemocí a podvýživy, které přinesl úplný kolaps Německa v posledních měsících války, protože jestli byli oběti vyhlazovacího programu, židé, které našli Spojenci na konci války, by byli dávno předtím zavražděni. Mnoho židů z východních táboru a ghett byly v posledních měsících války evakuovány před postupující Rudou armádou do ostávajících táborech v západním Německu. tyto tábory se rychle přeplnili, co vedlo k rozšíření epidemických nemocí. Kromě toho, spadnutí německého transportního systému vyloučilo možnost dodávky adekvátního množství jídla a léků do táborů.

 

Ukořistěné německé dokumenty

Koncem 2. světové války spojenci zabavili velké množství německých dokumentů, zabývající se německou válečnou politikou proti židům, která je někdy úřady označována jako „konečné řešení“. Ale nenašel se ani jeden německý dokument, který by odkazoval na vyhlazovací program. Naopak, dokumenty jasně ukazují, že německým „konečným řešením“ byla emigrace, ne vyhlazení.

Zvažte, například, tajné memorandum německého ministerstva zahraničných věcí z 21. srpna 1942:

„Součastná válka dává Německu příležitost a taky povinnost řešit židovský problém v Evropě“ uvádí memorandum. Politika „napomáhá k evakuaci židů (z Evropy) ve skryté spolupráci se zastupitelstvem Reichsführera SS (Himmlera) je stále účinná.“(pozn. 4)

Memorandum uvádí, že „mnoho židů, deportovaných touto cestou na Východ, nepostačuje na pokrytí potřeby pracovních sil“. Dokument cituje ministra zahraničních věci Německa von Ribbentropa, jak říká, že „na konci války budu muset všichni židé opustit Evropu. To bylo neměnné rozhodnutí Führera (Hitlera) a taky jediná cesta jak zvládnout tento problém, mohlo bybyt aplikované jako jediné globální a podporované řešení, jako jednotlivé opatření by moc nepomohlo.“

Memorandum končí prohlášením, že “deportace (židů na Východ) jsou dalším krokem na cestě totálního řešení… Deportace do (polského) Generálního Governmentu je dočasná. Židé budou přemístění na okupované (sovětské) východní oblasti tak rychle, jak to technické podmínky dovolí“. Tento jednoznačný dokument, jako i další, jsou obyčejně potlačené, anebo ignorované těmi, kteří schvalují verzi o vyhlazení.

 

Nespolehlivé svědectví

Historici holocaustu se velmi spoléhají na takzvané “svědectví přežívajících”, aby podpořili svoji verzi o vyhlazovaní. Ale taková “evidence” je notoricky nespolehlivá. Jak uvedl jeden židovský historik, “mnohé z memoárů a zpráv (těch, kteří přežili) jsou plné hloupých žvástů, grafomanského zveličovaní, dramatických efektů, diletantského filozofovaní, “radoby” lyricizmu, nepotvrzených žvástů, předsudků, partizánských útoků a ospravedlnění”. (pozn. 5)

 

Hitler a “konečné řešení”

Neexistuje žádná zdokumentovaná evidence, že Adolf Hitler dal rozkaz k vyhlazení židů a nebo že věděl o nějakém takovém programu. Naopak, záznamy ukazují, že Vůdce chtěl, aby židé opustili Evropu – jestli by to bylo možné, emigrovali a nebo byli deportováni.

Dokument, nelezený po válce v záznamech říšského ministerstva spravedlnosti se zabýval židy. Na jaro 1942 státní kancléř Schlegelberger zaznamenal v memorandu, že ho Dr. Hans Lammers, Hitlerův vedoucí kanceláře, informoval: „Führer opakovaně prohlásil (Lammersovi), že žádá odložit řešení židovského problému do doby po válce (pozn. 6)

A v 24 července 1942 Hitler zdůraznil své rozhodnutí odsunout všechny židy z Evropy.

„Židé se zajímají o Evropu z ekonomických důvodů, ale Führer jich misí odmítnout, jak jen kvůli svém zajmu, protože židé se rasově odlišují. Po válce se budeme tvrdě držet stanoviska, že židé budou muset odejít a emigrovat do Madagaskaru a nebo do některého židovského národního státu.“ (pozn. 7)

 

Himmlerové SS a tábory

Židé byli během války důležitou částí německých pracovních sil, a bylo v zajmu Německa, aby zůstali naživu.

Vedoucí představitel úřadu pro tábory SS zaslal nařízení, datované 28. prosince 1942, do každého koncentračního tábora, včetně Osvětimi. Ostře kritizovak vysokou úmrtnost vězněných, zapříčiněnou nemoci a nařídil, že „táborový lékaři musí použít všechny prostředky v jejich možnostech, aby dokazatelně snížili počet mrtvých v rozličných táborech.“¨

Kromě toho nařídil: „Táborový lékaři musí dohlížet na výživu vězňů častěji než v minilosti a v spolupráci s úřady, podřídit se zlepšovacím návrhům táborových velitelů… Táborový lekaři dohlídnou na to, aby se pracovní podmínky v různých pracovních táborech co nejvíc zlepšili.“

Nakonec nařízení zdůraznilo, že “Reichsführer SS (Himmler) nařídil, že úmrtnost musí být absolutně zredukována.“ (pozn. 8)

Vedoucí úřadu SS, který vykonal inspekci v koncentračního táborech – Richard Glücks – zaslal oběžník každému veliteli koncentračního tábora datovaný 20. ledna 1943  V něm nařizuje: „Jak jsem naznačil, každý prostředek se musí použít na snížení úmrtnosti v jednotlivých táborech.“ (pozn. 9)

 

6 milionů?

Neexistuje žádná skutečná evidence pro ustaviční opakování tvrzení, že Němci zavraždili šest milionů židů. Je však jasné, že miliony židů „přežilo“ německou nadvládu během druhé světové války, mezi nimi ti, kteří byli internováni v Osvětimě a dalších tzv. „vyhlazovacích“ táborech. Sám tento fakt byl měl vzbudit vážné pochybnosti o vyhlazovací verzi.

Nejrozšířenější noviny v neutrálním Švýcarsku – denník Baseler Nachtrichten  červnu 1946 opatrně uvedl, že ne víc jak 1,5 milionu evropských židů mohlo zemřít za německé vlády během války. (pozn. 10)

 

Jednostranná “holocaustománie”

I po čtyřiceti letech proud holocaustových filmů a knih nepodlehl žádnému poklesu. Tato neúprosná mediální kampaň, kterou židovský historik Alfred Lilienthal nazval „holocaustománii“, ukazuje osud židů během druhé světové jako centrální moment historie. Není tu žádný konec nešikovným filmům, jednoduchým speciálním relacím, pomstychtivým honem na „nacistické válečné zločince“, jednostranný „výchovný kurzem“ a pokryteckých vystoupení politiků a slavných osobností na „vzpomínkových slavnostech“ holocaustu.

Hlavní rabín Velké Britanie Immanuel Jakobovits správně popsal holocaustovou kampaň jako „velký průmysl, se štědrým výdělkem pro spisovatele, výzkumníky, filmaře, stavitele pomníku, architektů muzeí a taky pro politiky“. Dodal, že někteří rabíni a teologové jsou partneři „v tomto velkém byznyse“. (pozn. 11)

Nežidovské oběti si stejnou pozornost nezaslouží. Na světě nejsou žádné americké památníky, „studijní centra“ a nebo každoroční slavnosti pro Stalinovy oběti, kterých počet obrovsky převýšil počet Hitlerových obětí.

 

Kdo má užitek?

Opakované mediální údery holocaustu jsou pravidelně používané na ospravedlnění obrovské americké podpory Izraele a na ospravedlnění neospravedlnitelné izraelské politiky, i když se neslučuje se zaujmi USA.

Sofistikované a dobře financované mediální kampaně jsou velmi důležité pro zaujmi Izraele, který závisí od pravidelných podpor amerických daňových poplatníků. jako řekl profesor W. D. Rubinstein z Austrálie: “Jestli by se ukázalo, že holocaust může byť “sionistickým mýtem”, nejsilnější ze zbraní izraelské propagandy zkolabuje.” (pozn. 12)

Židovská učitelka historie Paula Hyman z Kolumbijské univerzity zpozorovala: “S ohledem na Izrael, holocaust může byť použitý na znemožnění  politické kritiky a potlačení debaty, posilňuje pocit židů  jako věčně trpících lidí, kteří se můžu při své obraně spoléhat jen na samých sebe. Připomínání utrpení, které trpěli židé pod nacistickou nadvládou má často místo v iracionálních argumentech a očekává se, že přesvědčí pochybovače o legitimnosti součastné izraelské vládní politiky.” (pozn. 13)

Jeden hlavní důvod na to, že oficiální verze holocaustu dokázala byt pevná, je to, že vláda největší mocnosti 2. světové války – USA, bývalý SSSR, Francie a Velká Britanie – mají největší zájem na tom, aby zobrazili Hitlerův poražený režim co nej negativnějším světle. Čím horší a skaženější se Hitlerův režim vidí, tím šlechetnější a spravedlivější se zdá spojenecký zájem.

Pro mnoho židů se holocaust stal prosperující obchod a druhem nového náboženství, jak vzpomínal židovský autor a publicista Jacobo Timerman ve své knize The Longest War. Uvedl, že mnoho židů, používající slovo Shoah, které je hebrejským označení holocaustů, vtipkují: „Kromě Shoah kšeftu neexistuje žádný jiný obchod.“  (pozn. 14)

Mediální kampaně ukazují židy jako úplně nevinné oběti a osoby nežidovské jako morálně retardované a nespolehlivé bytosti, které se při správných podmínkách lehko mohou změnit na vraždící nacisty. Toto jim sloužící, ale zkreslené zobrazení má posílit solidaritu židovských skupin a zvýšit pozornost. Klíčová lekce verze holocaustu pro židy je ta, že nežidům se nedá nikdy věřit. Jestli se tak kulturní a vzdělaní lidé, jakými jsou Němci, se mohli obrátit proti židům, potom se stejně tak nedá věřit žádnému nežidovskému národu. Odkaz holocaustu je takto jedním z pohrdáním lidskostí.

 

Holokaustová nenávist

Holocaust je někdy používán na podporování nenávisti a nevraživosti, především proti Němcům jako národu, Východoevropanům a vedení římskokatolické církvi.

Hodně známý židovský autor Elie Wiesel byl bývalým vězněm koncentračního tábora Osvětim, přesedal oficiálnímu US Memorial Council. V roce 1986 dostal Nobelovou cenu za mír. Tento sionista napsal ve své knize: Legends of our Time: „Každý žid, někde ve svém vnitřku, měl zvlášť postavenou nenávist – zdravé, silné nenávisti – proti všemu, co představuje Německo a proti tomu, co v Němcích přetrvává.“ (pozn. 15)

 

 

Vyposlechněme si obě strany

Jako obránci ortodoxní verze holocaustu přiznávají, skepticismus, týkající se této oficiální verze holocaustu se v minulých letech začal dramaticky zvyšovat.

Odpovědí na tento trend bylo ustanovení za zločin, jestli by se někdo pokoušel přehodnotit holocaust (například ve Francii, Izraeli a Německu). Revizionisti ve Francii a v Německu byli postihováni vysokými pokutami, učitelé v USA a v dalších zemích byli propouštěni ze zaměstnání pro pokus o zpochybnění oficiální verze holocaustu. Kriminální vrazi brutálně útočili na prominentní revizionisty, jeden z nich byl pro svoje názory zavražděn.

Přes nenávistné omezování práva na svobodu projevu, zuřivým útokům medií proti tím, kteří „popírají holocaust“, zdánlivě nestávající kampaně medií, podporující oficiální verzi holocaustu a taktéž fyzickým  útokem, udělal se dokazatelný pokrok. Víc a víc myslících lidí v USA a na celém světě si přeje vysvětlení pochybností aspoň o některých senzačních tvrzení o holocaustu.

 

Poznámky:

(1) Books and Bookmen, Londýn, duben 1975, str. 5; Stars and Stripes, 24. leden 1994, str. 14
(2) Rupert Butler, Legions of Death (England 1983), str. 235-237; Robert Faurisson, The Journal of Historical Review, Zima 1986-1987, str. 389-403
(3) Nuremberg document PS-3311 (USA-293), IMT blue series, sv. 32, str. 153-158, IMT sv. 3, str. 566-568, NMT green series, sv. 5, str. 1133-1134
(4) Nuremberg document NG-2586-J, NMT green series, sv. 13, str. 243-249
(5) Samuel Gringauz v Jewish Social Studies (New York), leden 1950, sv. 12, str. 349
(6) Nuremberg document PS-4025; Davind Irving: Goering: A Biography (New York 1989), str. 349
(7) H. Picker: Hitlers Tischgespräche im Führerhauptquartier (Stuttgart 1976), str. 456
(8) Nuremberg document PS-2171, Annex2, NC a A red series, sv. 4, str. 833-834
(9) Nuremberg document NO-1523, NMT green series, sv. 5, str. 372-373
(10) Baseler Nachrichten, 13. června 1946, str. 2
(11) H. Shapiro, “Jakobovits”, Jerusalem Post (Israel), 26. listopad 1987, str. 1
(12) Quadrant (Australia), září 1979, str. 27
(13) New York Times Magazine, 14. září 1980, str. 79
(14)The Longest War (New York, Vintage 1982), str. 15
(15) Legends of Our Time (New York, Schocken Books 1982), kap. 12, str. 142

 


Pro získání úplného katalogu Institute for Historical Review, s kompletní nabídkou a knih, audio a video kazet zašlete jeden dolar na adresu:

 

( Fonte: www.radioislam.org )

Tisíciletá válka mezi Ruskem a Chazary – Dr. Peter Beter

23 Ott

Tisíciletá válka mezi Ruskem a Chazary

Dr. Peter Beter


Zhruba před dvěma lety jsem hovořil o boji mezi křesťany a bolševiky v Rusku od roku 1917. Současné události nelze pochopit bez vědomostí o tomto boji o kontrolu Kremlu během posledních šesti desetiletí. Ale tento boj je pouze částí většího historického obrazu. To, co vidíme dnes, přátelé, je vyvrcholením války, trvající více než tisíc let, mezi dvěma nejurputnějšími nepřáteli na zemi. Je to válka mezi Ruskem a Chazary.

Království Chazarů zmizelo z mapy světa před mnoha stoletími. Přestože dnes mnoho lidí o něm nikdy neslyšelo, Chazarské království bylo kdysi skutečně hlavní mocností a ovládalo rozsáhlou říši podmaněných lidí. Dvě sousední supervelmoci s ní musely počítat. Na jihu a západě s Chazarskem sousedila Byzantská říše, kde byla v plném květu východní ortodoxní křesťanská civilizace. Na jihovýchodě Chazarské království sousedilo s rozpínající se Muslimskou říší arabských kalifů. Chazaři ovlivnili dějiny obou těchto říší, ale – což bylo mnohem důležitější – Chazarské království obsadilo území, které se později stalo jižní částí Ruska mezi Černým a Kaspickým mořem. Výsledkem bylo propletení historických osudů Rusů a Chazarů, které trvá do dnešní doby.

V případě, že jste nikdy neslyšeli o Chazarech, myslím, že bych se měl zmínit, kde lze o nich získat víc informací. Před třemi lety v roce 1976 byla o Chazarech vydána kniha od britského spisovatele Arthura Koestlera. Kniha má název “THE 13TH TRIBE – THE KHAZAR EMPIRE AND ITS HERITAGE.” Americký vydavatel je Random House, New York, N.Y.

Historické záznamy dokládají, že Chazaři pocházejí ze směsi Mongolů, Turků a Finů. Již ve 3. století po Kr. byli identifikovatelní v stálých bojích v oblastech Persie a Arménie. Později, v 5. století, Chazaři byli mezi pustošivými hordami Huna Attily. Kolem roku 550 po Kr. se kočovní Chazaři začali usazovat v oblasti kolem severního Kavkazu mezi Černým a Kaspickým mořem. Chazarské hlavní město Itil bylo založeno při ústí řeky Volhy do Kaspického moře, aby mohli kontrolovat lodní dopravu po řece. Chazaři potom vymáhali mýtné 10% na všechen náklad, který byl přepravován po řece v městě Itil. Ti, kdo odmítli, byli zabiti.

Své království pevně zasazené na úpatí Kavkazů Chazaři začali přeměňovat na říši podrobených lidí. Stále více slovanských kmenů, které byly v porovnání s Chazary mírumilovné, bylo podrobeno. Staly se součástí Chazarské říše a byli donuceny Chazarskému království stále platit poplatky. Placení poplatků podrobenými lidmi bylo ovšem vždy znakem říší, ale ne po způsobu Chazarů. Takzvané velké říše světa vždy daly něco na oplátku za vybrané poplatky. Například Řím udělal z podrobených lidí občany; a za vybrané daně získali civilizaci a ochranu před útoky potenciálních nájezdníků. To ale nebyl případ Chazarské říše. Lidé, kteří byli poddanými Chazarů, dostali na oplátku za své platby jedinou věc, a tou byl nejistý slib: Chazaři se zdrží dalších útoků a plenění, dokud budou poplatky placeny. Poddaní Chazarské říše nebyli tudíž ničím jiným než oběťmi obrovského vydírání. Chazarští vládcové byli tudíž všeobecně neoblíbeni a nenáviděni v oblastech, které ovládali, ale zároveň byli také obáváni pro jejich nelítostné zacházení s každým, kdo se jim postavil na odpor. A tak se Chazarská říše rozpínala, až zaujímala rozsáhlé oblasti nynějšího Ruska a jihovýchodní Evropy. V 8. století Chazarská říše sahala na sever až ke Kyjevu a na západě zahrnovala Maďary.

Kolem roku 740 po Kr. se stala ohromující událost. Chazaři byli pod stálým tlakem od svých byzantských a muslimských sousedů, aby přijali buď křesťanství, nebo islám; ale chazarský vládce, nazývaný Kagan, slyšel o třetím náboženství nazývaném JUDAISMUS. Zřejmě z politických důvodů zachování nezávislosti Kagan oznámil, že Chazaři přijali judaismus jako své náboženství. Přes noc se celá nová skupina lidí, bojovní Chazaři, prohlásila za Židy — adoptivní Židy. Chazarské království začalo být popisováno soudobými historiky jako “království Židů”. Následující chazarští vládci přijímali židovská jména a koncem 9. století se Chazarské království stalo rájem pro Židy z ostatních zemí.

Mezitím krutá nadvláda Chazarů nad ostatními národy pokračovala v nezměněné podobě. Ale potom se na scéně objevil nový faktor. Během 8. století postupovali dolů po velkých řekách – Dněpru, Donu a Volze. Byli východní větví Vikingů. Byli známí jako Varangiané nebo jako Rusové. Jako ostatní Vikingové, Rusové byli stateční dobrodruzi a divocí válečníci; ale když se střetli s Chazary, Rusové často skončili placením dávek jako kdokoli jiný.

V roce 862 ruský vůdce jménem Rurik založil město Novgorod a zrodil se ruský národ. Vikingští Rusové se usadili mezi slovanskými kmeny pod nadvládou Chazarů a charakter boje mezi Vikingy a Chazary se změnil. Stal se bojem vynořivšího se ruského národa za nezávislost na chazarském útlaku.

Za sto let po založení prvního ruského města nastal další významný moment. Ruský vůdce, princ Vladimír z Kyjeva, se roku 989 nechal pokřtít. Aktivně prosazoval křesťanství v Rusku a na památku je dnes Rusy uctíván jako “Svatý Vladimír”; a tak začala tisíciletá křesťanská tradice ruského národa.

Vladimírova konverze také přinesla spojenectví Ruska s Byzancí. Byzantští vládci se vždy obávali Chazarů a Rusové dosud bojovali za své osvobození. A tak v roce 1016 spojené ruské a byzantské síly zaútočily na Chazarské království. Chazarská říše byla rozbita a samotné království Chazarů začalo upadat. Většina chazarských Židů nakonec odtáhla do jiných oblastí. Mnoho z nich zakotvilo ve východní Evropě, kde se smíchali a uzavírali sňatky s ostatními Židy. Podobně jako semitští Židé zhruba o 1000 let dříve se chazarští Židé rozptýlili. Království Chazarů zaniklo.

Protože se pohybovali a žili mezi židovským lidem, chazarští Židé si předávali z generace na generaci pozoruhodné dědictví. Jedním z prvků dědictví chazarských Židů je militantní forma SIONISMU. Podle názoru chazarských Židů by země osídlovaná starověkým Izraelem měla být Židy znovu osídlena — nikoli zázrakem, ale ozbrojenou silou. To je obsahem dnešního sionismu a je to síla, která vytvořila národ, který si dnes říká Izrael. Další důležitou součástí dědictví chazarských Židů je nenávist ke křesťanství a k ruskému lidu jako zastánci křesťanské víry. Křesťanství je vnímáno jako síla, která způsobila, že se staré takzvané království Židů, Chazarské království, zhroutilo. Chazaři chtějí obnovit svou nadvládu v Rusku — a pokoušejí se o to již celé tisíciletí.

V roce 1917 chazarští Židé přešli hlavní milník směrem k vytvoření jejich vlastního státu v Palestině, jak jsem se zmínil minulý měsíc. Ve stejném roce vyvolali bolševickou revoluci v Rusku. Následoval tam křesťanský holokaust, jaký svět dosud neviděl. Chazarští Židé byli po více než 900 letech v Rusku opět u moci a dali si za úkol zničit křesťanství vyhlazením křesťanů — více než 100 milionů z nich a současně 20 milionů věřících židů zemřelo pod rukama chazarských Židů. Ruští křesťané 60 let bojovali za svržení ateistických bolševiků a nakonec byli úspěšní. Nyní tisíciletá válka mezi ruskými křesťany a chazarskými Židy dosáhla svého vrcholu. V sázce je nejen budoucnost Ruska a křesťanství, ale také budoucnost židovského lidu jako celku.

Minulý měsíc 19. srpna 1979 zemřel v New Yorku rabín Joel Teitelbaum. Zemřel ráno a byl pohřben ve stejný den odpoledne. Bylo vydáno jen stručné oznámení a přesto se asi 100.000 Židů dostavilo včas na pohřeb. Je těžké si představit, kolik dalších statisíců Židů nepřijelo, protože se to včas nedozvěděli. O měsíc později, 18. září, si jeho následovníci dali do novin New York Times inzerát a jasně oslovili mnoho Židů. Kromě jiného se v inzerátu říká, cituji: “Byl nesporným vůdcem všech Židů všude na světě, kteří nebyli infikování sionismem”; a dále se píše, cituji: “S odvahou, která je v dnešní době velmi vzácná, nazýval sionistický stát jako ‘dílo Satana, svatokrádež a rouhání’. Prolévání krve za sionistický stát se mu příčilo.”

Tato slova, přátelé, pronesli ortodoxní židé truchlící pro svého zesnulého vůdce. A noví křesťanští vládci v Rusku by s nimi také souhlasili, že sionistický stát Izrael je podvod a krutý a nebezpečný žert na účet křesťanů, stejně jako židů. Chazarský stát, před tisíci lety nazývaný “Království Židů”, byl parazit žijící z poplatků vymáhaných od podrobených lidí. Dnes podobně je přežití Izraele závislé na nekonečném toku podpory zvenčí. Rusové věří, že když je nezastaví, chazarští Židé zničí křesťanství pomocí sionismu a Rusko bolševismem; a tak křesťanští vládci v Rusku jsou nyní v ofenzívě proti svým odvěkým nepřátelům, Chazarům.

My Američané, kteří si říkáme křesťané, nejsme ochotni otevřít oči a pokusit se zachránit naši vlastní zemi nebo bránit svoji víru. A tak se naše vlast nyní stává bitevním polem křesťanských Rusů a jejich úhlavních nepřátel — bolševiků a sionistů. A ať se nám to líbí nebo ne, přátelé, byli jsme do této totální války zavlečeni.

 

( Fonte: www.radioislam.org )